Programátor, který přezul Čechy. „Ty začátky bych nikomu nepřál,“ říká Lukáš Klimpera

Lukáši, začneme možná trochu osobní otázkou. Vy jste si prošel vyhořením, je to tak?

Ano, přesně tak. Živil jsem se jako programátor, počítače mě šíleně bavily. Měl jsem v Praze úspěšnou firmu, programovali jsme systémy pro e-commerce, intranety, dělali jsme aplikace. Pracoval jsem dlouhé hodiny, jednoduše proto, že mě to bavilo.

„Chtěl jsem počítač vyhodit z okna.“

No a pak to přišlo. Nemohl jsem se za počítač vůbec posadit, a když jsem se na něj podíval, chtěl jsem jej vyhodit z okna. Nikomu bych to nepřál, šílený pocit.

Jak jste se vůbec k programování dostal? Je pravda, že jste ho nestudoval?

Učil jsem se jako samouk od maminky programátorky a dědečka programátora. Dědeček projektoval po celém světě továrny pro různou strojní a chemickou výrobu, maminka je čistý matfyzák, pracovala v hydrometeorologickém ústavu. 

V době, kdy se začaly objevovat první hry a první počítače, všichni mí kamarádi stále hráli a já jsem samozřejmě chtěl také. Ale rodiče mi žádný herní počítač ani hry nekoupili. Děda s mamkou mě naučili základy programování. A tak jsem si hry začal sám programovat.

Fyzioterapie Lukáše vždy zajímala, proto se rozhodl ji vystudovat.

Jak jste od programování došel k fyzioterapii?

Dlouho se věnuji józe a fyzioterapie mě vždycky zajímala. Takže když jsem se rozhodl na základě inspirace od mého jógového učitele Paramhans Svámího Mahéšvaránandy, že s počítači po pěti letech tvrdé práce skončím, začal jsem s fyzioterapií. Bylo mi 25 let, udělal jsem přijímačky a šel se ji učit na Karlovu univerzitu. Začátky byly šílené, ale v tomhle oboru jsem se našel.

A právě na univerzitě jste se poprvé setkal s barefoot obuví.

Je to tak. Učila nás skvělá fyzioterapeutka Clara Lewitová. Mluvila o botách, které by měly být konstruované tak, aby noha mohla fungovat volně, přirozeně. Ukazovala nám i první prototypy, které si nechávala šít u ševců. Už v devadesátém osmém publikovala v časopise Rehabilitace a fyzikální lékařství průlomový článek O botách, kde poprvé definuje parametry barefootové obuvi. To bylo daleko předtím, než se barefootové boty začaly objevovat na trhu.

„Clara Lewitová už v devadesátém osmém popsala principy barefootové obuvi.“

Clara Lewitová je přední česká fyzioterapeutka a propagátorka bosé chůze. Zdroj obrázku: www.bosybod.cz

Začal jste tedy díky ní vyrábět barefoot boty?

Byla mi inspirací, ale nešlo to tak rychle, že bych se hned po škole pustil do výroby bot. Nejprve jsem začal pracovat coby fyzioterapeut. Získal jsem místo v prestižní soukromé klinice Logo v Brně pod vedením Kateřiny Moráňové. Právě tady mi zdravá obuv začala chybět.

„Na trhu nebylo nic, co bych pacientům doporučil.“

Představte si, že hodinu pracujete s pacientem, věnujete se mu, podaří se vám něco zlepšit, a na konci terapie ten člověk vklouzne do bot, které ho okamžitě rozhodí. Dnes bych řekl: „Máte špatné boty, tyhle vám způsobují potíže.“ Ale tenkrát na trhu nebylo nic, co bych pacientům doporučil.

Bylo pro vás jasné rozhodnutí začít vyrábět vlastní boty?

Ne, hledal jsem různé možnosti. V tu dobu u nás začínaly pětiprsté boty, proto jsem chvíli přemýšlel, že bych je distribuoval. Nedokázal jsem ale ověřit, v jakých podmínkách se vyrábí, a na tom mi hodně záleželo. Proto jsem hledal jiné varianty.

Etická výroba byla pro Lukáše vždy zásadní.

Obcházel jsem české obuvnické firmy, ale ty se na naše požadavky dívaly jako na nesmysly. Představte si hubeného mladého nadšeného ajťáka, jak přijde do rachotící výroby a potká se tam s ostřílenými pesimistickými veterány. Jejich pesimismus a skepse byly pochopitelné, protože to, co se stalo s obuvnickým průmyslem po Baťovi až dodnes, je šílené.

„České obuvnické firmy se na mé požadavky dívaly jako na nesmysly.“

Nejvtipnější je, že proti nám byla i ČOKA (pozn.: Česká obuvnická a kožedělná asociace), za níž stály všechny tradiční obuvnické firmy. Ale nyní většina z těchto firem také vyrábí barefoot modely a ČOKA samozřejmě nic neříká.

Nakonec jste se tedy pustil do výroby sám?

Ano i ne. První prototyp jsem si doslova slepil sám doma na koleni. Z proužků papíru jsem si vymodeloval nohu, na tuhle kostru nalepil tenký papír, rozstříhal ho a podle něj udělal střih z látky. K té jsem přilepil sekundovým lepidlem podrážku a moje první vlastnoručně vyrobené bosé boty byly na světě. Skvěle se mi v nich chodilo a potvrdilo se, že to má smysl. Boty ale vypadaly příšerně. Bylo jasné, že je musí dělat někdo, kdo tomu rozumí.

„První prototyp jsem slepil sám. Skvěle se mi chodilo, boty ale vypadaly příšerně.“

Nejtěžší bylo najít lidi, kteří výrobě obuvi rozumějí, ale tady na Zlínsku přece jen ještě obuvnická tradice a znalost jsou. Mám velké štěstí, že jsem našel úžasné a šikovné lidi. Dnes vyrábíme boty pro celý svět a tvoříme je přesně tak, jak jsem si představoval. Ručně, eticky a z výborných veganských materiálů.

V Ahinsa shoes dnes vyrábíme jak barefoot boty, tak boty se speciální pohodlnou stélkou.

Proč chtěl Lukáš vždy vyrábět jedině eticky a z veganských materiálů? A proč je barefoot obuv tak důležitá pro vaše tělo? To se dozvíte v pokračování rozhovoru s Lukášem Klimperou.

Přihlaste se do našeho newsletteru, ať vám článek neuteče.